Zpět

Cihláři hlásí: Máme zásoby jílů na desítky let

Zatímco producenti písků, štěrků a kamene bijí na poplach, cihláři s jistou dávkou opatrnosti nedostatkem vstupní suroviny – cihlářského jílu – netrpí. Navíc se jim daří otevírat nová ložiska, i když i oni musí počítat, že proces schvalování trvá až osm let.

Publikováno: 30.09.2020
Rubrika:

„Na jaře vstoupil Cihlářský svaz Čech a Moravy do Těžební unie, abychom se dostali blíže k informacím a problematice těžby. I když provádíme pouze těžbu hornickým způsobem, stále platí, že cihláři bez vytěžení svých surovin nemohou vyrábět. Jsme platných členem Těžební unie a navíc cihláři jsou jedni z mála, kteří disponují slušnými zásobami jílů a cihlářských surovin. Celkové zásoby v cihlářských surovinách v ČR činí přibližně 1,5 mld. m3,“ vysvětluje Josef Kotek, předseda CSČM a dodává: „Neočekáváme problémy se vstupní surovinou.“

To je velice pozitivní zpráva, zvláště když se podíváme na situaci u jiných výrobců stavebních materiálů. Dochází písek, štěrk i stavební kámen. Kupříkladu písek se již stává strategickou surovinou a nejinak je tomu i v případě kamene. V České republice nebyl již 30 let otevřen žádný kamenolom. Stav reálně využitelných zásob je kritický a znepokojující. Po stavebních surovinách je hlad. A co k této problematice říkají klíčoví představitelé cihlářského průmyslu?

„Naše společnost má dostatečné zásoby suroviny, tj. cihlářských jílů. Jejich zásobu odhadujeme na několik desítek let,“ říká jednatel největšího tuzemského výrobce cihel a pálené střešní krytiny Ing. Luděk Bárta ze společnosti Wienerberger s.r.o.

„Stávající zásoby cihlářské hlíny jsou dostatečné. Společnost HELUZ si je nicméně vědoma omezených přírodních zdrojů a k jejich exploataci přistupuje s maximálním respektem. Nejvýznamnější úspory přírodních surovin v cihlařině představoval přechod od plných cihel k vylehčeným cihelným blokům, ke kterému postupně docházelo v průběhu posledních několika desetiletí a který snížil spotřebu suroviny až o 50 %. Instalovaná technologie výroby je prakticky bezodpadová, veškerý lom a obrus se vrací zpět do výroby,“ vysvětluje Ing. Petr Stejskal, Business Development společnosti HELUZ cihlářský průmysl v.o.s.

„Máme platné povolení k hornické činnosti a problémy se vstupní surovinou nemáme. Zásoby odhaduji na více jak 60 let. Nebude třeba otevřít nové ložisko a vzhledem do budoucna neočekáváme zásadní změny či problémy,“ říká Ing. Jan Fiala, obchodní ředitel Cihelny Štěrboholy.

„Velký potenciál pro další snižování měrné spotřeby primárních surovin vidíme v recyklaci a využití cihelného stavebního odpadu. Zbývá však ještě řada nedořešených otázek v oblasti certifikace výrobků z recyklátů a jejich plnohodnotného uplatnění ve stavitelství,“ říká Petr Stejskal a dodává: „Mnohem větším problémem jsou však připravovaná nová pravidla pro obchodování s emisními povolenkami, která představují reálnou hrozbou pro výrobu cihel a to přesto, že emise, které vzniknou při samotné výrobě cihel, jsou do pěti let eliminovány emisemi, které vůbec nevzniknou při provozu staveb postavených z těchto cihel. Bilance emisí CO2 v průběhu celého životního cyklu cihly je tedy jednoznačně pozitivní a tuto skutečnost by měla i emisní pravidla zohlednit.“

Členům Cihlářského svazu Čech a Moravy se naštěstí daří s předstihem otevírat nová ložiska cihlářského jílu. Chce to ovšem vidět do budoucna, aby se předešlo možným problémům. „Je nutné ovšem počítat s delším časovým horizontem pro schvalování nově otevíraných ložisek. Naše společnost proto důsledně a s velkým předstihem řeší vztahy s majiteli pozemků a dotčenými orgány státní správy. Délka samotné přípravy a schvalování, která může trvat i v rozmezí pěti až osmi let,“ dodává Luděk Bárta.

Všechny výrobní závody společnosti HELUZ cihlářský průmysl v.o.s. jsou lokalizovány bezprostředně u hlinišť. Přenesení výroby ke zdrojům surovin snižuje jak náklady, tak prakticky vylučuje negativní emise nákladní dopravy směrem do výroby. Podle dostupného geologického průzkumu jsou zásoby cihlářské hlíny dostatečné na několik desítek let. HELUZ nepotřebuje otevírat další ložiska, vytěžené lokality postupně rekultivuje a výroba při využití stávajících kapacit neznamená a ani v budoucnu nebude znamenat zvýšenou ekologickou zátěž krajiny,“ dodává Petr Stejskal.

Ložiska cihlářských surovin jsou na území ČR evidována v mimořádně velkém počtu. Jsou však rozmístěna nerovnoměrně a v některých oblastech jsou proto tyto suroviny nedostatkové (např. na Českomoravské vrchovině) – (viz. infografika).

Více na www.cscm.cz.