Minulý týden ve středu 11. listopadu 2009 proběhla v Café Cosmopolit panelová diskuze společnosti BASF na téma „Boom pasivních domů – fikce nebo realita?“, na které vystoupili vedle 2 zástupců BASF – Radka Halody, jednatele společnosti BASF Stavební hmoty ČR s.r.o. a Lubice Hromé, Regional Market Development Manager BASF Slovensko, spol. s r. o. – i známý architekt a místopředseda Rady sdružení Centrum pasivního domu Josef Smola a profesor z Fakulty stavební ČVUT Jan Tywoniak.
Úvodem představila Lubica Hromá z BASF Slovensko s.r.o. skupinu BASF a její kompetence v energetické účinnosti budov, dále obecné principy provozu nízkoenergetických a pasivních budov, energetické ztráty budov a jejich ekonomické hledisko. Současným trendem je neustálý nárůst cen energií, které vedou k hledání efektivních cest jejich úspory. Hlavním směrem v této oblasti je snižování energetických ztrát při výstavbě.
„Z celkových nákladů domácností připadá 60% podíl na vytápění. Podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2006 zaplatili domácnosti v ČR v průměru 25 500 Kč ročně za paliva a energie. Výstavba budov v nízkoenergetickém standardu by měla být samozřejmostí už i proto, že ceny energií rostou v průměru 10 % ročně“, uvedla Lubica Hromá.
Dále vystoupil Radek Haloda z BASF Stavební hmoty ČR s.r.o. s prezentací stavebních materiálů, které přispívají k výraznému snížení energetické náročnosti budov, čehož lze dosáhnout především dokonalejšími izolacemi plášťů budov. Hovořil o obecných trendech v zateplování, ale i ekonomické podpoře státu nízkoenergetické výstavby.
Radek Haloda byl zároveň moderátorem celé akce a po své prezentaci vyzval všechny zúčastněné k diskuzi. Hlavními tématy byla současná situace v České republice v oblasti nízkoenergetické výstavby, porovnání s Německem a Rakouskem, hlavní faktory brzdící vývoj, ale i konkrétní technická řešení výstavby i přestavby a rekonstrukcí.
Podle architekta Josefa Smoly se dá současná situace v nízkoenergetickém stavění v České republice popsat jako „nasednutí do posledního vagónu odjíždějícího vlaku“. Josef Smola jako zástupce sdružení Centrum pasivního domu uvedl, že sice oficiální přesné počty neexistují, odhaduje se však, že v České republice stojí v současnosti stovky nízkoenergetických domů, v pasivním standardu je to již jen řádově v desítkách, maximálně do 100 domů. Oproti tomu v Německu je nyní v pasivním standardu desetitisíce budov, v tomto standardu jsou stavěny celé rozsáhlé komplexy a nová sídliště.
Diskutující se jednoznačně shodli, že oproti Německu a Rakousku, kde stát tuto oblast masivně finančně podporuje, výrazně zaostáváme, což je dané hlavně celospolečenskou atmosférou a dlouhou nečinností státních orgánů.
Jako jasně hovořící fakt ekonomické podpory státu je následující příklad:
V České republice je možné získat v rámci dotačního programu Zelená Úsporám částku 250 000 Kč (cca 9 600 EUR) pro novostavbu RD v pasivním energetickém standardu se spotřebou do 20 kWh na m2 za rok.
Zatímco například v Horním Rakousku je možné získat velmi příznivé nárokové půjčky v této výši:
Profesor Jan Tywoniak z Fakulty stavební ČVUT řekl: „Hlavní brzdou výstavby pasivních domů ve větším rozsahu již nejsou technická či technologická omezení, ale pouze lidský faktor – celková společenská nálada“. Architekt Smola k tomu dodal, že situaci v oblasti pasivního stavění ovlivňují z 50% i sami architekti. Radek Haloda z BASF Stavební hmoty ČR s.r.o. pro změnu uvedl: „Velkým „handicapem“ v České republice zůstává i nadále také nízká kvalita provedených stavebních prací, která má přímý vliv na životnost stavby a minimalizaci tepelných ztrát.“
Během diskuze zazněla i problematika vnitřního zateplování, přestavba starých vil do nízkoenergetického standardu při zachování všech původních estetických aspektů, ale i možnosti vzájemné spolupráce komerčního subjektu a vysokých škol a mnoho dalších.
Solární panel na střeše samozřejmostí? (2x)
Česká republika je oblasti výstavby pasivních domů v „posledním vagónu odjíždějícího vlaku“ (1x)
