Zpět 1 fotografie

Za stavbu s chybami z projektu ručí stavební firma!

Jaké jsou zásadní první chyby v projekci staveb s čistými provozy? Jak ovlivňují cenu projektu a vlastní průběh stavby? Zeptali jsme se na to pana Petra Píši, technického ředitele společnosti FRIGOMONT, který odborně oponuje nezdařené nebo problematické projekty.

Publikováno: 14.09.2015
Rubrika:
Autor: (red)

Snahou investorů je samozřejmě úspora financí. Jak se toto projevuje v první fázi výstavby, u projektu?
Obecně je třeba říct, že na snaze ušetřit při výstavbě není nic špatného. Bohužel se však většinou šetří tam, kde by se nemělo. Pokud je to už v otázce výběru projektanta nebo technického a autorského dozoru, který zpracovává potřebnou dokumentaci, pak jde skutečně o velmi krátkozraký přístup, který se může projevit problémy v dalších fázích realizace projektu a vícenáklady spojenými s energetickou a ekonomickou náročností budovy.

Takže první chybou je špatný výběr projektanta, respektive výběr nejlevnější nabídky? 
Dalo by se to tak říct. Investoři se snaží co nejvíce ušetřit nebo jsou dokonce nuceni se řídit nařízeními v rámci výběru při veřejných zakázkách, kde má vždy přednost cena před kvalitou a ekonomikou celkového provozu. Vypracování projektové dokumentace je proto zadáno osobě, která není po odborné stránce dostatečně kompetentní, protože kvalitní projektant v případě nabídnutí minimální částky nejeví zájem. Projektová dokumentace se sice zpracuje levně, ale jelikož se projektant v problematice dostatečně nevyzná, tak navrhne například technologické řešení, které je nesmyslně předražené nebo naopak podceněné. Anebo dokonce navrhne špatné, až nefunkční řešení.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Těch praxe bohužel nabízí hned několik. Projektant například navrhne takové opláštění budovy, které neřeší odvod kondenzace z konstrukce nebo řeší jen zateplení a uzavření budovy proti úniku tepla. Do konstrukce a kvality prostředí tak vnese problém spojený s větráním a přívodem čerstvého vzduchu. Kvůli tomu, že se objekt uzavře, se ven nedostane vlhkost a uvnitř dochází k plesnivění a hnití, což se projevuje degradací celé konstrukce, a dochází k tomu, že se v zateplených školách a veřejných budovách či v domácnostech lidé dusí. I když se nedostatky v projektu podaří zjistit ještě před samotnými stavebními pracemi, stojí to investora zbytečné vícenáklady, protože se musí změnit celá projektová dokumentace, a to má většinou za následek i problém se splněním podmínek dotací, na jejichž základě byla zakázka schválena. V případě státní zakázky musí být navíc vypsáno změnové řízení a investor se vystavuje dalším rizikům spojeným s právními kroky a možností zrušení zakázky a vypsání nového výběrového řízení. Dostává se tak do časové tísně, protože některé finance mohou být vázány i na termíny výstavby. To se dále projevuje chybami při stavebních pracích, nedodržováním technologických postupy apod.

Jak to v praxi vypadá, když nedojde k odhalení chyb v projektové dokumentaci?
To, že bylo navrženo špatné řešení, se v praxi většinou projeví buď ihned při zkušebním provozu nebo do dvou nebo tří let. Problémem je, že v takovém případě nenese odpovědnost a finanční náklady spojené s reklamací projektant, ale stavební firma, která projekt realizovala, a to i v případě, že projektant pochybil a nenavrhnul projekt podle platných norem a vyhlášek. To se samozřejmě nemusí stavební firmě líbit, a pokud k takové situaci dojde, může to vyústit ve vleklé spory mezi jednotlivými stranami, které často končí i u soudu. Naopak reklamace se musí řešit hned.

Myslíte si, že právě špatně nastavená legislativa nese svůj díl viny i na tom, že dochází k chybným rozhodnutím při prvních krocích v rámci projektu?
Určitě je to jeden z faktorů, které mají vliv. Projektanti například nejsou podle jasných pravidel komory či vzájemných dohod placeni za úkon jako například notáři, ale jsou placeni procenty z hodnoty ceny a tlačeni nesmyslnými podmínkami výběrových řízení či veřejných zakázek. To je nemotivuje k tomu, aby přišli s efektivním řešením, ať již z hlediska ekonomického, energetického nebo technického. Naopak mohou navrhnout použití předražených materiálů a stavebních výrobků, které v konečném důsledku ani nemusejí být pro daný projekt nejvhodnější, což také může způsobit problémy v dalších fázích projektu.

Existuje podle vás nějaký způsob, jak tuto situaci změnit?
Některé změny v legislativě by samozřejmě byly potřeba. Velkým problémem, a netýká se to jenom stavebnictví, ale i dalších technických oborů, je podle mě také neodbornost. Ať už se jedná o investory, projektanty, dodavatele nebo dokonce zaměstnance veřejných úřadů, často jim chybí odborné znalosti, praxe a zkušenosti a praxe a ani se důsledně neorientují v normách, vyhláškách a zákonech. Ani na vysokých školách a učilištích tomu není věnována dostatečná pozornost. A to by se mělo změnit. Podle mého názoru by měla být jak pro řemeslníky, tak i pro vysokoškoláky zavedena povinná odborná praxe, na jejímž základě by měli dostat titul či autorizaci. V dnešní době je však taková situace, že řemeslníci, kteří mají výuční list, ani nepoznají vrták do betonu či do železa, natož aby měli pojem o základech řemesla. A absolventi vysokých škol mnohdy ani neumí přepočítat vzorečky a vytvořit základní dokumenty. A o koordinaci a práci ve stavebnictví či technologických oborech neví vůbec nic.

Děkujeme za rozhovor.