Zpět 5 fotografií

Potenciální chyby při výstavbě nízkoenergetických domů

Článek se zamýšlí nad projektovou a realizační činností, která by měla v konečném důsledku vyústit v nízkoenergetický objekt. Zamyšlení nad technickou infrastrukturou, technického zařízení budov v architektuře a jejich úlohou při rekonstrukcích budov i při výstavbě nových objektů. Technický pokrok a sociologické vazby ovlivňují novou výstavbu i rekonstrukci objektů. V článku jsou uvedeny potenciální chyby při výstavbě nízkoenergetických domů. Snahou tohoto článku je přiblížení této problematiky, ukázání souvislostí, se kterými musí investor, projektant i zhotovitel stavby počítat.

Publikováno: 29.07.2009
Rubrika:
Autor: (red)

PROBLEMATIKA
Výpočtové postupy umožňují rozvoj pasivních a nízkoenergetických domů. Je nutné zvládnout a zajistit kvalitu vnitřního prostředí objektu s cílem provést výstavbu při provozu s velmi nízkou energetickou náročností. Při projekčním návrhu s vhodnými konstrukčními detaily, s použitím prvků inteligentního řízení se docílí návrh kvalitních domů. Za nízkoenergetický dům je považován takový dům, který má spotřebu tepla na vytápění nejvýše 50 kWh(m2a) a za pasivní dům takový, kde je spotřeba tepla nejvýše 15 kWh(m2a). Nejedná se o energetický standart budovy, ale o princip řešení nejenom po stránce architektonické, ale i také po stránce technické.

Chyby lze rozdělit do dvou skupin:

  1. chyby vznikající při návrhu objektu
  2. chyby vznikající při realizaci objektu

1. Chyby vznikající při návrhu objektu:

  • nevhodná architektonická koncepce
  • neznalost souvislostí
  • neznalost konstrukčních principů
  • nerespektování technologie výstavby
  • komplikované detaily
  • nekoordinace architekta, stavební části, jednotlivých profesí
  • nevhodně použit stavební materiál

2. Chyby vznikající při realizaci objektu:

  • záměna stavebního materiálu vůči návrhu v projektu
  • chybná koordinace stavebně montážních prací
  • nízká profesní úroveň pracovníků
  • nedostatečná kontrola kvality provádění stavebního díla

SPOLEČNÉ JMENOVATELE PRO NOVOSTAVBY A REKONSTRUKCE


[1]

Vlastnosti budov

  • Koncipovat budovu s mimořádně výhodným poměrem náklady/užitek
  • Koncept budovy se musí vyvíjet již v okamžiku urbanistického konceptu.
  • Technická zařízení budov mají zpravidla obslužné funkce na dosažení lepších vlastností budovy- mimo jiné k dosažení tepelné, hygienické a akustické pohody budovy, podpora vizuální pohody a zamezení syndromu nemocných budov. Doplňková funkce elektromagnetická kompatibilita, ekologičnost stavebních materiálů, struktury povrchů a barev.

Člověk a pohoda

  • Tepelná pohoda
  • Akustická pohoda
  • Vizuální pohoda
  • Elektromagnetická kompatibilita
  • Vliv barev

S technikou budov úzce souvisí termín „Inteligentní budova „Termín inteligentní budova se začal používat na přelomu 80. a 90. let v USA pro vyjádření vzájemného propojení systému, služeb a správy budovy, jehož cílem je splnění současných i budoucích požadavků, vlastníků a především uživatelů, zejména v oblasti uživatelského komfortu. Požadavky vlastníků: nižší výdaje za energie, nižší provozní náklady, nižší náklady na údržbu, atd.

Požadavky uživatelů:

  • flexibilita budovy při změnách využití
  • kvalita vnitřního prostředí
  • integrace inteligentních systémů do budov
  • vysoké snížení provozních nákladů
  • zvýšení užitné i tržní hodnoty budovy
  • zvýšení pohody vnitřního prostředí v budovách a následujícího zvýšení výkonnosti člověka
  • větší flexibilita budovy s ohledem na případné změny podmínek provozu
  • zvýšení transparentnosti složitých technických systémů budovy umožňující spolehlivý, bezporuchový chod snížení spotřeby energie v budově

REVITALIZACE STÁVAJÍCÍCH OBJEKTŮ
Při sanačních stavebně montážních pracech je nutné respektovat stavebně technické předpisy, zvukovou a tepelnou ochranu.

Návrh revitalizace

  • respektuje původní architektonický záměr, za kterým byl objekt vybudován a morálně slouží i do budoucnosti.
  • nový záměr využití objektu

Projekční zpracování zaměřujeme na stavební revitalizace a technickou infrastrukturu.

Stavební revitalizace

  • odstranění zemní vlhkosti ( dožití stávající hydroizolace)
  • zateplení objektu
  • výměna truhlářských prvků – okna, dveře
  • zateplení střešní konstrukce
  • zateplení podlah nad nevytápěnými prostory
  • zateplení stropní konstrukce pod nevytápěnými prostory
  • větrání objektu

Technická infrastruktura

  • sanace topení, efektivní využití elektrického proudu, voda, možnost použití tzv.“ šedé vody“
  • dešťová voda, kanalizace, plyn, vzduchotechnika, osvětlení

Stavební část i technická revitalizace musí být detailně projekčně zpracována, aby se vyhlo případným chybám.

ARCHITEKTONICKO – STAVEBNÍ NÁVRH NOVĚ UVAŽOVANÝCH OBJEKTŮ
Projekční zpracování by mělo minimálně respektovat zásady navrhování nízkoenergetických objektů.

Pokrok se neděje po přímce, ale po spirále. Díky novému objevu můžeme použít zdánlivě překonaný materiál v nové formě, která odstraní dřívější nevýhody a použije výhody daného materiálu. Při návrhu objektu musíme brát vztah jedince k svému životnímu prostoru. Na jednotlivé budovy nelze bezduše aplikovat známá schémata a myslet si, že vše je v pořádku.

Jak při zpracování projektu, tak i při realizaci se musí všichni účastníci výstavby plně soustředit tak, aby výsledné architektonické dílo bylo minimálně tak dobré, jak jeho tvůrci uvažovali.
Vlastní cena nového objektu se neskládá pouze z pořizovací ceny – rozpočet stavby, ale musíme uvažovat i s provozními náklady stavby. Můžeme pořídit objekt cenově levnější, z levnějších materiálů, bez integrovaného systému infrastruktury.

Provozní náklady takového domu budou vyšší. Projektant musí spočítat návratnost vynaložených investičních prostředků, seznámit s výsledky investora a spolu s ním rozhodnout o konečné podobě projektu.

VENKOVNÍ PROSTŘEDÍ
Na stavební objekt působí atmosféra. Pokud je to možné je lepší využít přirozené větrání budovy. Při návrhu budovy musíme brát v úvahu znečistěné ovzduší, hlukovou zátěž venkovního prostoru, nárazovou sílu větru. Pro přirozené větrání se používá podtlak případně přetlak.

Venkovní prostředí nám dává mnoho možností pro využití alternativních zdrojů energie. Jedná se o sluneční energii, větrnou energii. Aktivní využití zemského tepla. V létě slouží hlubinné zásobníky pro odvod přebytečného tepla do těchto zásobníků, tím dochází k chlazení budov. V zimě se z hlubinných zásobníků odebírá teplo a toto teplo se využívá k topení budovy.

Dešťovou vodu je možno využívat minimálně k splachování záchodů, úklidovým pracím, k praní, k zavlažování zahrad. Využíváním dešťových vod dochází k velkým úsporám. Dešťová voda by měla být využívaná ze střech, protože potom je zaručeno, že nedojde ke kontaminaci dešťových vod. Dešťová voda slouží nejenom k využití pro potřebu vody v objektu, ale i pro chlazení budovy.

Venkovní zeleň se využívá ve správné formě k zastínění budov. Při zastínění nedochází k přehřívání objektu a tím jsou sníženy náklady na chlazení. Zeleň zachycuje prach, vyrábí kyslík. Z urbanistického hlediska se musí zeleň navrhovat tak, aby docházelo k přirozenému provětrávání a nedocházelo k přehřívání městského prostoru.

ZÁVĚR
Při rekonstrukci objektu, návrhu nového objektu se nesmí zapomínat na důslednou předprojektovou přípravu, projektové řešení , realizační řešení. Už od prvého kontaktu s investorem je bezpodmínečně nutné kvalitně zformulovat investiční záměr a požadavky na stavbu investorem. Podcení li se jakákoliv etapa od zhotovení projektové dokumentace až po vlastní realizaci, může toto opominutí mít neblahé důsledky jak na architekturu stavby, tak na vlastní provoz stavby a následně údržbu objektu po celou její životnost.

Zásadní pravidlo vidím v důslednosti předprojektové přípravy, projektové přípravy, zpracování projektové dokumentace, předvýrobní přípravě. Mnoho stavebníků i realizačních firem si myslí, že předchozí etapy nejsou důležité a vše se vyřeší na stavbě. Je to hrubý omyl. Tento omyl má reálné důsledky nejenom na kvalitu stavby, ale i na dodržení konečného termínu stavby, předání stavební firmou investorovi a v neposlední řadě dopad finanční.

Důležitá je spolupráce a koordinace architekta a ostatních profesí při návrhu stavebního díla. V článku jsem chtěl poukázat na hlavní vlivy při zpracování projektové dokumentace a seznámit vás s možnými prohřešky, které vedou k nižší kvalitě architektonického díla. Výčet možných poruch a návod, jak se jim vyhnou v jakékoliv fázi výstavby je otevřená složka, která jak se zkušenostmi, tak s technickým pokrokem se neustále doplňuje.

Je zajímavé sledovat stavby, které jsou oceněny prestižními cenami, jak umí stárnout. Stejně zajímavé by bylo po několika letech provozu objektu vyslechnout názory obyvatel, uživatelů objektu.

Literatura
[1] Daniel K., Technika budov -Jaga group v.o.s., 1/2003
[2] Hrabec J., Ateliér rekonstrukcí památek –intranet, fakulta architektury v Brně
[3] Schubert O., Inteligentní budovy, interakce architektury a technických systémů inteligentních budov, FA ČVUT 2004
[4] Adámek J, vlastní archív

Děkuji za odborné vedení:
Ing. Lubomíru Weigelovi, CSc,/ Ústav soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně.
prof. Ing. arch. Jiljí Šindlarovi, CSc./ Ústav navrhování VI. – vedoucí ústavu, fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně.

Recenzoval: Doc. Ing. Bohuslav Pivoda, CSc, Hlávkova 8, 602 00 Brno, mob:731 468 917, bohus.pivoda@volny.cz. Recenzi si můžete pečíst ZDE.

Tento článek byl publikován také na JUNIORSTAVU 2009.