Zpět

Ověření izolačních skel z hlediska úspory energie a ochrany tepla podle harmonizované normy (HN) ČSN EN 1279-5 a stručný popis jednotlivých částí normy výrobku ČSN EN 1279

Vzhledem k tomu, že izolační skla (dále jen IS) nejsou jen zdrojem prostupu světla, ale i prostupu tepla, slunečního záření a povrchové vlhkosti, proto pro správnost jejich funkce použití je nutné ověřit a kontrolovat všechny vyplývající vlastnosti. Pro tento účel platí pro výrobce povinnost použití normy výrobku ČSN EN 1279 „Sklo ve stavebnictví – Izolační skla“.

Publikováno: 29.07.2008
Rubrika:
Autor: (red)

Norma obsahuje 6 částí: první: „Obecné údaje, tolerance rozměrů a pravidla pro popis systému“, druhá část: „Dlouhodobá metoda zkoušení a požadavky na pronikání vlhkosti“, třetí část: „Dlouhodobá metoda zkoušení a požadavky na rychlost unikání plynu a na tolerance koncentrace plynu“, čtvrtá část: „metody zkoušení fyzikálních vlastností utěsnění okrajů“, pátá část: „Hodnocení shody“ a šestá část: „Řízení výroby v závodě a periodické zkoušky“. Podle úředního věstníku Evropské unie je datum platnosti hn EN 1279-5 od 1. 3. 2006 a pro výrobce IS platí povinnost označovat výrobky značkou CE od března 2007.
Akreditované zkušebny a notifikované osoby na tuto normu se musí řídit podle postupů uvedených v jednotlivých částech normy výrobku ČSN EN 1279.
Z hlediska úspory energie a ochrany tepla musí výrobky IS splnit všechny požadavky uvedené v části 2, 3, 4 a 5 normy výrobku, dále uvažovat konstatování, které vychází z kapitoly 4 části 5 HN a zní: “V případě izolačních skel plněných plynem by měla být zohledněna EN 1279-3, aby deklarovaná hodnota U obsahovala všechna příslušná negativní hlediska“. V praxi to znamená, po provedení zkoušek a zjištění, např. skutečné koncentrace použitého plynu je pak třeba s touto koncentrací uvažovat ve výpočtu stanovení hodnot y U g podle ČSN EN 673.

Z laboratorní praxe vyplývá také řada poznatků a zkušeností při provádění  předepsaných zkoušek. Tyto zkušenosti slouží k předávání hlavně konkrétních důležitých informací a upozornění pro výrobce, aby předcházeli nedostatkům a chybám při výrobě IS svého systému. Poněvadž tyto zkoušky postupně souvisí mezi sebou a jejich časová náročnost je už známá tak, z toho vyplývá, že posouzený systém IS je vyhovující až po ukončení poslední zkoušky, tj. stanovení koncentrace plynu a hodnocení výsledku této zkoušky společně a současně s hodnocením výsledku zkoušky rychlosti unikání plynu, které se týká minimálně jedné dvojice IS posouzeného systému. Konkrétní poznatek zní, jestli výsledek zkoušky koncentrace plynu (v praxi) nežádoucí, např. 75,5 % ale konečný výsledek zkoušky rychlosti unikání plynu celkově vyhovující, tj. 0,75 %/1 rok, který je menší než limitní hodnota 1,0 %/1 rok. Tento systém může fungovat jen tehdy, když výrobce deklaruje minimální hodnotu koncentrace plynu 75 %. Poznatek z posouzení tohoto systému je, že chyba mohla nastat při prvním nedostatečném plnění plynu (to je pravděpodobnější), nebo pro špatné vlastnosti použitého tmelu, nebo pro oba jmenované vlivy. Později se ukázalo, že příčina byla nedostatečné plnění plynu u dalších zkoušených IS.
Je nutné také zde upozornit na to, že norma výrobku IS EN 1279 nespecifikovala nebo ani se nezmínila o speciálních IS s tepelným zrcadlem, s takzvaným „Heat Mirror“. Problematiku návrhu zkušebních vzorků, aby odpovídaly všem předepsaným zkouškám,
museli bohužel řešit zkušebna a výrobce společně.

Popis jednotlivých částí normy výrobku

ČSN EN 1279-1: Obecné údaje, tolerance rozměrů a pravidla pro popis systému
Výrobce musí zpracovat celou dokumentaci popisu svého systému, popř. svých systémů IS v souladu s pravidly, definicemi a požadavky uvedenými v této části normy. Popis musí obsahovat konkrétní identické materiály – viz kapitola 4 normy. Z hlediska požadavků (kapitola 5 normy) výrobky posouzeného systému musí v zásadě splňovat definici izolačních skel. Stálost se prokazuje následujícími ukazateli: a) indexem pronikání vlhkosti I, v % nebo v poměrném tvaru, b) pevností utěsnění okraje IS, c) řízením výroby v souladu s ČSN EN 1279-6, d) dodržováním doporučení vyplývajících z kapitoly 4.4 (stálosti) a instalací izolačních skel podle přílohy B normy ČSN 1279-5 a e) splněním požadavku na rychlost unikání plynu v případě IS plněných plynem. Tato dokumentace se stává jako jednou ze základních příloh k protokolu o zkouškách typu (ITT protokolu).

ČSN EN 1279-2: Dlouhodobá metoda zkoušení a požadavky na pronikání vlhkosti
Na základě této normy se provádí na sadě specifikovaných izolačních skel posouzeného systému zkoušky rosného bodu, počátečního obsahu vlhkosti ve vysoušedlech, klimatické a konečného obsahu vlhkosti ve vysoušedlech.

Počet, popis a výběr zkušebních vzorků
Sada izolačních skel obsahuje 15 ks zkušebních vzorků. Zkušební vzorek musí být typicky pro daný popis systému podle ČSN EN 1279-1. Vzorek musí být sestaveny ze dvou tabulí čirého skla float 4 mm podle EN 572-1 a EN 572-2 a dutiny vyplněné vzduchem mezi tabulemi o šířce 12 mm nebo nejblíže k ni. Rozměr vzorku jednoho izolačního skla (délka x šířka) musí být . Konstrukční detaily okrajů a rohů musí odpovídat detailům okrajů a rohů v izolačních sklech uváděných na trh.
Na všech přijatých zkušebních vzorcích se provede zkouška teploty rosného bodu podle referenční metody uvedené v příloze A normy. Rosný bod se vyznačuje výskytem kondenzátu vodní páry na povrchu skla a sleduje se to pozorováním pomocí zrcadla, které je přitisknuté bezprostředně k vyčištěnému povrchu skla. Nevzniká-li orosení na povrchu skla při teplotách menší než -60 °C, považuje se teplota rosného bodu za -60 °C; v opačném případě se odečte a zapíše teplota chladicí kapaliny, když se objeví povrchová kondenzace na povrchu skla. Zkušební vzorky se seřadí podle hodnoty rosného bodu, počínaje tím s hodnotou nejvyššího rosného bodu jako číslem 1 a konče tím s nejnižším rosným bodem jako číslem 15. Izolační skla se roztřídí podle následující tabulky 1.

Čísla IS

IS určená pro

7, 8, 9 a 10

zkoušku počátečního obsahu vlhkosti ve vysoušedlech (Ti )

4, 5, 6, 11 a 12

klimatickou zkoušku  a měření konečného obsahu vlhkosti ve vysoušedlech (Tf )

2, 3, 13 a 14

rezervní izolační skla k náhradě rozbitých izolačních skel při měření konečného obsahu vlhkosti ve vysoušedle (Tf )                 (po klimatické zkoušce)

1 a 15

vyřazení nebo měření standardní kapacity adsorpce vlhkosti vysoušedla (Tc )

Tabulka 1 – Zařazení izolačních skel se vzduchem při klimatických zkouškách a zkouškách obsahu vlhkosti ve vysoušedlech

 

Zkouška počáteční vlhkosti
Po zkoušce rosného bodu se provádí zkouška počáteční vlhkosti ve vysoušedle Ti na čtyřech izolačních sklech (označ. č. 7,8,9 a 10). Tato zkouška se provádí pro sypké vysoušedlo podle metody vysoušení při 950 °C – viz ČSN EN 1279-2, 6.2.2 na základě přesného postupu popsaného v příloze B.3.

Klimatické zkoušky
Zkouška se provádí podle metodiky zkoušení – kapitoly 5 normy na pěti vybraných IS (označ. č. 4,5,6,11 a12). Vystavení těchto skel klimatickým zkouškám probíhá ve dvou etapách. V první etapě, která trvá 4 týdny, se vystaví v klimatizační jednotce na 56 teplotních cyklů po 12 hodinách při teplotách z -18 °C na 53 °C se spádem 14 °C/h. Druhá etapa zahrnuje vystavení IS v klimatizační jednotce na konstantní teplotu 58 °C po dobu 7 týdnů.

Zkouška konečné vlhkosti
Po ukončení klimatických zkoušek provedených na pěti IS plněných vzduchem se zjišťuje u těchto skel konečný obsah vlhkosti Tf ve vysoušedle stejným postupem. Výstupem této zkoušky je stanovení pro každé z těchto skel index pronikání vlhkosti I vyjádřený buď ve zlomcích nebo procentech podle ČSN EN 1279-2, vztahu (4), do nějž se dosazuje také průměrná standardní kapacita adsorpce vlhkosti vysoušedla, která se zjišťuje buď z přílohy B. 4 nebo přílohy D normy a dále stanovení průměrného indexu pronikání vlhkosti Iav ze vztahu (5) této normy. Podle požadavku normy u IS podrobených klimatické zkoušce nesmí průměrný index pronikání vlhkosti Iav překročit 0,20, zároveň IS s nejvyšším indexem pronikání vlhkosti nesmí mít hodnotu indexu I překračující hodnotu 0,25.

ČSN EN 1279-3: Dlouhodobá metoda zkoušení a požadavky na rychlost unikání plynu a na tolerance koncentrace plynu.

Počet, popis a výběr zkušebních vzorků
Sada izolačních skel obsahuje 6 ks zkušebních vzorků. Zkušební vzorek musí být typický pro daný popis systému podle ČSN EN 1279-1. Vzorek musí být sestaven ze dvou tabulí čirého skla float 4 mm podle EN 572-1 a EN 572-2 a dutiny vyplněné plynem mezi tabulemi o šířce 12 mm nebo nejblíže k ní. Rozměr vzorku jednoho izolačního skla (délka x šířka) musí být . Konstrukční detaily okrajů a rohů musí odpovídat detailům okrajů a rohů v izolačních sklech uváděných na trh.

Klimatické zkoušky
Zkoušení se provádí na šesti vybraných IS plněných plynem. Postup je stejný jako u IS se vzduchem, ale se zkráceným časem cyklů takto:
– počet teplotních cyklů z -18 °C na 53 °C se snižuje na 28;
– doba při konstantní teplotě 58 °C je zkrácena na 4 týdny.

Rychlost unikání plynu
Po klimatických zkouškách se měří při 20 °C rychlost unikání plynu Li minimálně dvou IS. Při měření se izolační sklo umístí do plynotěsné schránky a po uplynutí stanovené doby se změří množství plynu, které uniklo z izolačního skla. Po tomto měření se analyzuje koncentrace plynu v izolačním skle a vypočte se rychlost unikání plynu. Zkušební vzorky mají být vyrobeny tak, aby koncentrace plynu splňovala ci = ci,0 (+10%, -5% absolutně). Pro výrobu zkušebních vzorků je závazná EN 1279-6. Doporučuje se, aby ke zkoušce plynové náplně před vystavením klimatu bylo odebráno více zkušebních vzorků. Únik plynu může být měřen před vystavením klimatu na dalších izolačních sklech, nejdříve však po čtyřech týdnech od naplnění plynem a utěsnění. To umožní dosáhnout udržení nákladů na zkoušku a časový průběh na přijatelné hranici. Rychlost unikání plynu Li musí splnit podmínku: Li < 1,00 , v %.a-1.

Stanovení koncentrace plynu – Zkouška stupně plnění izolačních skel
Po zkoušce rychlosti unikání plynu se provede zkouška koncentrace plynu na minimálně 2 ks IS a zjišťuje se procentuálně obsah (koncentrace) ci plynu v dutině. Měření koncentrace plynu v mezeře IS se provádí pomocí analyzátoru plynu, který je schopen analyzovat plynné složky a určit objem plynu v procentech až do 100 % ±3 %, např. pomocí přístroje O2 –HELOX 4 KVSN – F. Měření je velmi obtížné, hlavně u IS s tepelným zrcadlem, které obsahují ocelové nebo železné distanční profily, proto to vyžaduje maximální zručnost, pozornost a přesnost. Zkušební postup: nejprve stabilizace zkušebního vzorku a označení místa odběru; stabilizace přístroje a zapnutí (15 min.); přepínač je v poloze O2 , příprava záznamu o zkoušce; volba jehly a příprava injekční stříkačky; odběr čistého plynu (argon, xenon, krypton, hexafluorid síry) – trojnásobné vypláchnutí odběrové stříkačky čistým plynem; kalibrace čistým plynem – velmi pomalé vpuštění plynu do přístroje a nastavení nulové polohy na displeji pomocí vyznačeného aretačního knoflíku. (Pozor, nula se nastaví jen při argonu; při jiných plynech je nulová poloha posunuta – viz příslušný návod přístroje); odběr vzduchu – trojnásobné vypláchnutí odběrové stříkačky vzduchem; kalibrace vzduchem – trojnásobné vypláchnutí vzduchem – velmi pomalé vpuštění vzduchu do přístroje a nastavení hodnoty 20,8 na displeji přístroje pomocí aretačního knoflíku; odstranění vnějšího tmelu k distančnímu rámečku v místě vpichu jehly (ochrana před ucpáním jehly); odběr plynu z izolačního skla (z dutiny rámečku nebo z dutiny izolačního skla); trojnásobné vypláchnutí odběrové stříkačky zkoušeným plynem a vyčkání do ustálení přístroje; uzavření otvoru po vpichu (zatřením příslušným tmelem, zatavením) pokud se požaduje; odečtení koncentrace kyslíku a provedení záznamu c O2 [%]; přepnutí do polohy % Füllgrad, odečtení c plynu [%] a provedení záznamu; kontrola koncentrace čistého plynu podle tabulky, která je součástí dodávky přístroje; ukončení záznamu o zkoušce. Zjištěné hodnoty koncentrace plynu u jednotlivých IS se dosadí do vzorce pro rychlost unikání plynu Li.Výsledná koncentrace je průměr ze dvou zjištěných hodnot.

ČSN EN 1279-4: Metody zkoušení fyzikálních vlastností utěsnění okrajů
Zde výrobce IS pro potřebu notifikované osoby k vydání ITT protokolu musí zajistit podklady a protokoly o zkouškách provedených pro přilnavost použitých těsnících materiálů ke sklu, rámečku a povlaku, event. i spojení tmelu s povlakem na skle v souladu s ČSN EN 1279-5 „Hodnocení shody“ .

Požadavky – Pevnost utěsnění okrajů
Všechny těsnící materiály musí mít dostatečnou přilnavost a soudržnost, která neumožňuje jakýkoli výskyt vad v oblasti 0AB podle obrázku 1 u spoje určeného k protažení.


Vysvětlivky: 1 oblast 0AB; před zkouškou stárnutí ani po ni není dovoleno přetržití v této oblasti; napětí v těsnícím materiálu; deformace v těsnícím materiálu
Obr. 1 – Trojúhelník napětí v závislosti na deformaci

Kdyby se během pevnostních zkoušek spoje sklo – těsnící materiál – sklo při pohledu z boku rozšířila ztráta přilnavosti nebo soudržnosti na celou hloubku těsnícího materiálu v oblasti 0AB podle obrázku 1, pak by zkušební vzorek těsnícího materiálu selhal – viz obr. 2.


Vysvětlivky: 1 ztráta soudružnosti; 2 ztráta přilnavosti
Obr. 2 – Zobrazení ztráty přilnavosti a soudružnosti rozšířené přes hloubku

Pro průkaz, zda vyhověl nebo selhal se může používat princip průchodu světla vadou. Lom skla během zkoušky nepředstavuje selhání, je-li úspěšně vyzkoušen dostatečný počet spojů, aby bylo možné získat průměrný výsledek.

Metody zkoušení

Přilnavost
Postup a přípravy určitého množství spojů sklo – těsnící materiál – sklo a jejich podrobení režimům stárnutí a hodnocení výsledků jsou podrobně uvedeny v článku 5.1 normy.

Stupeň pronikání vlhké páry
Informace o rychlosti pronikání vlhké páry je požadována jen v případě, když se provádí srovnání materiálů za účelem změny.

Princip
Pokud má být deklarován stupeň pronikání vlhké páry (MVTR), musí být stanoven na vrstvě tloušťky 2 mm. K přípravě vrstvy je doporučeno použít dávkovací stroje používané výrobci izolačních skel. Ruční mísení nebo zahřívání malých množství může vést k chybným výsledkům. existuje široký výběr zkoušek zahrnujících rychlost pronikání vlhké páry. Liší se tloušťkou vrstvy, ΔPH20 napříč vrstvou a teplotou při zkoušce. Pro srovnání musí být použita metoda definovaná v normativní příloze C normy s následujícími kritérií:

– tloušťka vrstvy musí být (2 ± 0,1) mm
– zkušební teplota musí být (23 ± 1)°C
– ΔPH20 musí být od £5% (vysoušedlo) do ³90% r.v. (zkušební komora) napříč membránou

Zkouška prostupu plynu na vrstvě
Informace o prostupu plynu je požadována jen v případě, když se provádí srovnání těsnících materiálů za účelem změny. Tato zkouška se netýká případů, kdy výrobce těsnícího materiálu zřetelně uvádí, že těsnící materiál není určen pro použití v izolačních sklech plněných plynem. Pokud má být deklarována rychlost prostupu plynu, musí být stanovena na vrstvě tloušťky 2 mm. Zkouška prostupu plynu musí být provedena pomocí podobného zařízení a za stejných zkušebních podmínek podobně definovaných v ČSN EN 1279-3. Místo zkušebního izolačního skla musí být do kolony vložena komora s plynem, u které je vrstva použita jako membrány. Jako zkušební plyn musí být použit argon. Na zkušební plynové straně vrstvy musí být aplikován tlak nepřekračující 10 mbar. Jako nosný plyn musí být použito helium. Velikost plochy musí být zaznamenána a nesmí být menší než 10 cm2. Tvar může být kruhový i čtvercový. Po dosažení ustálených podmínek musí být stanovena hodnota průniku plynu vrstvou, v g.m-2.h-1.

ČSN EN 1279-5: „Hodnocení shody“
Tato harmonizovaná norma stanoví jednotlivé funkční vlastnosti izolačního skla a z nich vyplývající zkušební, výpočtové a klasifikační normy a postupy. Pro výrobce jsou tato stanovení omezena a spojena vždy s rozsahem použití svého systému IS. Pokud by výrobce IS tvrdil, že jakákoli vlastnost nezávislá na požitém výrobním zařízení, pak by musel systém řízení výroby, včetně jeho specifických podmínek řízení procesu být v souladu s touto normou.
Z hlediska počáteční zkoušky typu (initial type testing) norma uvádí následující možné funkční vlastností IS a normy, podle kterých se mají tyto vlastnost zkoušet, vypočítat nebo klasifikovat :

  • Bezpečnost v případě požáru – Požární odolnost: Stanoví se a klasifikuje se podle EN 3501-2. Lze se použít EN 375 jako klasifikační odkaz k požárně odolným zaskleným prvkům.
  • Bezpečnost v případě požáru – Reakce na oheň: Stanoví se a klasifikuje se podle EN 13501-1.
  • Bezpečnost v případě požáru –Chování při vnějším požáru: Výrobek se při deklaraci výrobcem zkouší a klasifikuje podle EN 13501-5 s novější verzí než z roku 2002..
  • Bezpečnost při použití – Odolnost proti střelám: chování při rozbití a odolnost proti útoku: Stanoví se a klasifikuje se podle EN 1063.
  • Bezpečnost při použití – Odolnost proti výbuchu: chování při nárazu a odolnost proti nárazu: Stanoví se a klasifikuje se podle EN 13541.
  • Bezpečnost při použití – Odolnost proti násilnému vniknutí: chování při rozbití a odolnost proti útoku: Stanoví se a klasifikuje se podle EN 356.
  • Bezpečnost při použití – Odolnost proti kyvadlovému nárazu: chování při rozbití (bezpeční lom) a odolnost proti nárazu: Stanoví se a klasifikuje se podle EN 12600. Zde se zkouší a klasifikuje jednotlivé tabule skla a nikoliv výrobky jako je např. IS
  • Bezpečnost při použití – Mechanická odolnost: odolnost proti náhlé změně teploty a teplotním rozdílům: Odolnost proti náhlým změnám teploty a teplotním rozdílům je obecně přijatelná hodnota, která je uvedena v příslušných normách, např. EN 1863-1, EN 12150-1, EN 12337-1, EN 13024-1 a v dalších, a musí být zajištěna shodou s touto normou.
  • Bezpečnost při použití – Mechanická odolnost: odolnost proti větru, sněhu, trvalému zatížení a/nebo vyvolaným zatížením tabule skla: Vyrobené IS (s určitou tloušťkou a typu skel, šířky dutiny) na základě objednávky musí prakticky zajišťovat odolnost proti větru, sněhu, trvalému zatížení a jiným mechanickým a statickým vlivům, které se musí zkontrolovat podle prEN 13474. Pokud se předmětnou konstrukci nebo stavbu nevztahuje žádná část prEN 13474, pak musí být použita metoda stanovení mechanické odolnosti běžná v zemi určení.
  • Ochrana před hlukem – Přímá vzduchová neprůzvučnost: Vážená neprůzvučnost se stanoví podle EN 12758.
  • Úspora energie a ochrana tepla – Tepelné vlastnosti: Zde je cílem stanovit hodnotu součinitele prostupu tepla IS posouzeného systému o určitém složení. Podle hn ČSN EN 1279-5 se tato hodnota stanoví výpočtem a v případech, kde není možné tento výpočet provést, je nutné tuto hodnotu stanovit zkouškou podle ČSN EN 674 nebo ČSN EN 675. Pro provedení výpočtu je nutné znát: – výrobcem deklarovanou emisivitu pokovené vrstvy skla v IS; není-li emisivita k dispozici, musí být stanovena podle ČS EN 12898; – jmenovitou tloušťku tabulí skla; – jmenovitou tloušťku jakéhokoli jiného materiálu v případě jeho použití; – jmenovitou koncentraci plynu cio, nebo konečnou koncentraci stanovenou podle ČSN EN 1279-3, tj. uvažovat koncentraci plynu zjištěnou na vybraném IS po provedení zkoušky rychlosti unikání plynu.
  • Úspora energie a ochrana tepla – Vlastnosti záření: činitel prostupu a odrazu světla: Činitel prostupu světla  a činitel odrazu světla  se stanoví podle vztahů uvedených v CŠN EN 410.
  • Úspora energie a ochrana tepla – Vlastnosti záření: vlastnosti solární energie: Činitel prostupu sluneční energie g a činitel odrazu přímého slunečního záření 

Hodnocení shody
Hodnocení shody podle této části normy je výstupem vykonání dvou částí:

  1. řízení výroby výrobcem: zahrnuje: kontrolu vzorků odebraných v závodě podle stanoveného plánu zkoušek; počáteční inspekci v místě výroby; průběžný dohled a posuzování řízení výroby.
  2. Počáteční zkoušky typu (ITT) pro jmenované vlastnosti; pro stanovení, že výrobek splňuje definici IS musí ITT obsahovat požadavky v následujících tabulkách.

vztahuje se na

Funkční vlastnosti utěsnění

Validační metodika: Předložením protokolu o zkoušce nebo zkouškou

Požadavek

všechny systémy izolačních skel

Pronikání vlhkosti

ČSN EN 1279-2

podle ČSN EN 1279-2

všechny systémy izolačních skel

Přilnavost těsnícího materiálu-sklo

ČSN EN 1279-4

podle ČSN EN 1279-4

 Poznámka: Zkoušky mohou provést různé zkušební laboratoře.

Tabulka 2 – Funkční vlastnosti utěsnění, metody validace a požadavky na IS

 

Použitelné pro Vlastnost utěsnění Validační metodika: Předložením protokolu o zkoušce nebo zkouškou Požadavek
plynem plněné IS: Typ plynu Rychlost unikání plynu ČSN EN 1279-3 podle ČSN EN 1279-3
plynem plněné IS: Koncentrace plynu   Předmět kontroly výroby v závodě podle ČSN EN 1279-6 podle EN 1279-6: 2002 příloha A.3
Spojení tmelu s pokovenou vrstvou skla

Přilnavost:
-těsnící materiál-povlak
-vrstvy povlaku  

EN 1279-4: 2002 příloha D podle ČSN EN 1279-4

Poznámka: Zkoušky mohou provést různé zkušební laboratoře.  

Tabulka 3 – Vlastnosti utěsnění, dodatečné validační metody a požadavky na IS plněna plynem s pokoveným sklem


 

ČSN EN 1279-6: „Řízení výroby v závodě a periodické zkoušky“
Stálá kontrola výroby prováděna výrobcem spolu s provedenými sériovými zkouškami tvoří nedílnou součástí shody vyrobeného systému IS. Účel tohoto úkolu, který se doporučuje provádět jednou za rok, je prověřit, že řízení výroby v závodě efektivně podporuje výrobu a vlastnosti výrobku jsou stále v souladu s technickou specifikaci a tím zajišťují ekonomickou funkční životnost IS pomocí:

  • zajištění stálé požadované těsnosti těsnících materiálů v celé produkci: vizuální kontrola geometrie utěsnění u množství vzorků IS;
  • zajištění, že není překročena limitní hodnota indexu pronikání vlhkosti: zkrácená klimatická zkouška se stejnými vzorky, jako při vizuální kontrole;
  • zajištění tam, kde je to nutné, že se nepřekročí limitní hodnota rychlosti unikání plynu: zkouška prostupu plynu na membráně z těsnícího materiálu, a v případě distančního prvku prostupného pro plyn na membráně vyrobené ze stejného materiálu jako je distanční prvek. Toto není požadováno, pokud je k dispozici dokumentovaná informace dodavatele, přednostně pomocí prohlášení o shodě podle EN 10204;
  • zajištění koncentrace plynů a směsí plynů; viz ČSN EN 1279-3.

Periodické zkoušky a kontroly s nízkou četností jsou součástí rutinní kontroly výroby, ale mohou být prováděny pod dohledem třetí strany nebo třetí stranou jako součást dozorování výroby třetí stranou.

Vizuální kontrola, příprava vzorků a provedení zkoušek
Ze skladu se náhodně vybere 5 ks IS (označena čísly 1 až 5) o rozměru (500×350) mm a tloušťce dutiny (šířce mezery mezi tabulemi skly) 12 mm. Zkontroluje se a zaznamená geometrie utěsnění všech vybraných IS před krátkou klimatickou zkouškou. Izolační skla podrobená krátké klimatické zkoušce musí mít index pronikání vlhkosti I roven nebo menší než Ireq. Index MVP Ireq je roven hodnotě měřené při počáteční zkrácené klimatické zkoušce, zvětšené o 2,5 % nebo v poměrném tvaru o 0,025, která byla provedena ve stejnou dobu jako počáteční dlouhá (tradiční) zkouška pronikání vlhkosti podle ČSN EN 1279-2. Lom skla nepředstavuje vadu. Když není provedena žádná krátkodobá zkouška ve výrobě ve stejné době jako počáteční dlouhodobá zkouška pronikání vlhkosti, musí mít náhodně vybráno 5 ks IS, podrobená klimatickým zkouškám krátkodobým, pak bude index pronikání vlhkost i I roven nebo menší než 8,5% nebo v poměrném tvaru menší než 0,085 .
V případě plynem plněných IS musí být změřena celková koncentrace ( c t ) a v případě směsi plynů koncentrace jednotlivých plynů ( c c) u 3 vybraných IS, která nebyla podrobena žádné klimatické zkoušce, a u každého izolačního skla musí být:

Rozdělení dodaných vzorků IS vyplývající z vizuální kontroly z hlediska zkoušení:

  • vzorek č. 2 a 4 – jsou pro účel stanovení počátečního obsahu vlhkost Ti ve vysoušedlech;
  • vzorek č. 1 a 5 – jsou pro zkrácenou klimatickou zkoušku a stanovení konečného obsahu vlhkost Tf ve vysoušedlech;
  • vzorek č. 3 – náhradní pro případné stanovení standardní kapacity adsorpce vlhkosti vysoušedla Tc;

Tři vzorky IS plněných plynem nepodrobených klimatické zkoušce pro stanovení koncentrace plynu.

Podmínky zkrácené klimatické zkoušky
Zkušební vzorky č. 1 a 5 se vystaví zkrácené klimatické zkoušce provedené podle ČSN EN 1279-2 při konstantní teplotě na dobu 3 týdnů.

Tento článek byl publikován na konferenci Otvorové výplně stavebních konstrukcí 2007.