Zpět

Ochrana proti hluku ve střešních nástavbách

Zákon č. 183/2006 Sb.o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a jeho související vyhlášky (např. Vyhláška č. 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu) nám předepisují společně s požadavky, které musí stavba splňovat, i požadavek na ochranu proti škodlivému vlivu hluku a vibrací na její uživatele. Tento požadavek lze splnit dodržením hygienicky přípustných limitů hluku a vibrací pro pracovní prostředí, pro hluk ve venkovním prostoru a uvnitř budov, které předepisuje Nařízení vlády č. 148/2006 Sb.

Publikováno: 29.07.2008
Rubrika:
Autor: (red)

Aby bylo možné dodržet předepsané limity, musí jednotlivé stavební konstrukce, jako jsou stěny, stropy, obvodové stěny a střechy, které oddělují zejména akusticky chráněné prostory v budovách, splňovat požadavky na zvukovou izolaci podle platných normových hodnot (dle ČSN 730532).
Schopnost stavební konstrukce zvukově izolovat závisí na jejích akustických vlastnostech, mezi které patří:

  • akustická pohltivost – schopnost povrchu konstrukce pohlcovat zvukovou energii a tím snížit hluk v jedné místnosti, nebo ovlivnit kvalitu poslechu zvuku v dané místnosti,
  • vzduchová neprůzvučnost – schopnost dělící konstrukce zabránit přenosu zvuku (šířícího se vzduchem) z jednoho prostoru do druhého,
  • kročejová neprůzvučnost – schopnost vodorovné konstrukce utlumit kročejový zvuk.

Akustická pohltivost
Každý materiál pohlcuje zvuk, záleží pouze na tom, v jakém stupni. Mramorová podlaha pohlcuje cca 1% (odráží 99%). Podhledový panel např. z Rockfonu Koral (40 mm) pohlcuje 99% (odráží pouze 1%). Je třeba zdůraznit, že schopnost pohlcovat zvuk u materiálu závisí také na způsobu jeho montáže a vzdálenosti lícové strany materiálu od pevné přepážky, která se za ním nachází (stěna, strop). Vzdálenost mezi zavěšenými akustickými stropy a nosnou částí stropu má rozhodující vliv na stupeň zvukové pohltivost. Při výšce zavěšení menší než 100 mm se hodnoty zvukové pohltivosti posouvají do oblasti vysokých frekvencí. Velké vzduchové dutiny přispívají ke zvýšení zvukové pohltivosti nízkofrekvenčního pásma. Od výšky 500 mm nepřináší zvětšení výšky podstatné zlepšení pohltivosti. U stěnových obkladů je dosaženo maximální pohltivosti v případech, kdy vzdálenost obkladu je rovna lichému násobku l/4 zvukového signálu od konstrukce.
Pohltivost zvuku a tím i poslechové podmínky v interiéru může výrazně ovlivnit i nábytek. Typickým příkladem jsou čalouněné sedací soupravy nebo křesla. Zajímavou novinkou jsou pak akustické skříňky, jejichž některé části jsou vytvořeny z materiálů pohlcujících zvuk (obr. 1).


Obr. 1 Akustický nábytek z materiálu SONIT

Vzduchová neprůzvučnost stavebních konstrukcí
Vzduchová neprůzvučnost je základním kritériem, které charakterizuje zvukově izolační vlastnosti dělící konstrukce a je definována jako schopnost konstrukce přenášet zvuk (šířící se vzduchem) v zeslabené míře do chráněného prostoru. Její velikost závisí na kmitočtu dopadajícího zvuku a především na plošné hmotnosti konstrukce.
Ukazatelem vzduchové neprůzvučnosti je veličina neprůzvučnost R [dB], která se stanoví:

kde Pi je akustický výkon dopadající na dělící prvek [W],
Pt akustický výkon vyzářený dělícím prvkem do chráněné místnosti [W].
Vzduchová neprůzvučnost se mění v závislosti na kmitočtu a to obvykle tak, že vzrůstá s rostoucím kmitočtem. Takže dělící konstrukce většinou lépe tlumí zvuk o vyšším kmitočtu a zvuk nízkých kmitočtů propouští. Příkladem může být poslech hudby přes zeď, při kterém nejlépe slyšíme kontrabas a bicí, zatímco vyšší tóny jsou potlačeny. Proto se měření a výpočet vzduchové neprůzvučnosti provádí nejčastěji pro 16 třetinooktávových pásem v rozsahu od 100 Hz do 3 150 Hz. Při podrobnějším hodnocení se použije rozšířené pásmo 50 Hz až 5 000 Hz.
Pokud je konstrukce zabudovaná ve stavebním objektu, pak se zvuková energie přenáší do chráněné místnosti také jinými cestami, než pouze přes dělící prvek (např. bočními konstrukcemi). Z tohoto důvodu se zavádí pro vzduchovou neprůzvučnost další veličina stavební neprůzvučnost R´ [dB], v kmitočtovém pásmu, která se stanoví:

kde Pc je akustický výkon šířený dále konstrukcí nebo bočními cestami [W].
Pro jednodušší hodnocení zvukově izolačních vlastností konstrukcí se zavádí další veličina – vážená laboratorní neprůzvučnost Rw. Jedná se o jednočíselnou hodnotu určenou vážením podle normy [ČSN EN ISO 717-1] z třetinooktávových hodnot R.
Rozdíl mezi váženou stavební neprůzvučností R´w (skutečná hodnota) a váženou laboratorní neprůzvučností Rw (hodnota získaná v laboratoři) je daný korekcí k, která je závislá na přenosu zvuku bočními cestami.
R´w = Rw – k
Pro jednovrstvé homogenní plošné konstrukce z klasických stavebních materiálů (cihla, beton) k = 2 – 4 dB, pro složitější konstrukce může nabývat korekce k i mnohem vyšších hodnot.
Požadavky na vzduchovou neprůzvučnost dělících konstrukcí
Požadované hodnoty zvukové izolace jsou předepsány normou ČSN 73 0532, ve které jsou uvedeny nejnižší požadované hodnoty vážené stavební neprůzvučnosti R´w,N [dB], Rw,N [dB], příp. DnTw,N [dB] s ohledem na funkci místnosti a hlučnost sousedního prostoru.
Pro splnění požadavku na vzduchovou neprůzvučnost konstrukce musí platit:
R´w  R´w,p resp. DnTw,  DnTw,p
Pokud bude dodrženo kritérium na vzduchovou neprůzvučnost dělící konstrukce, pak by se mělo vyloučit vzájemné rušení hlukem mezi těmito místnostmi při běžném užívání budovy.
Vzduchová neprůzvučnost se posuzuje u těchto dělících konstrukcí: vnitřních příček a stěn, obvodových stěn, oken a dveří, styků, spojů, akustických mostů, bočních cest šíření zvuku, stropů a podhledů.
Požadavky na zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách
V tabulce 1 jsou uvedeny nejnižší požadované hodnoty vzduchové neprůzvučnosti (pro stěny, stropy, dveře) a nejvyšší požadované hodnoty kročejové neprůzvučnosti (pro stropy) mezi místnostmi v budovách.
Tab.1 Požadavky na zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách podle ČSN 73 0532 (zkrácená verze)