Zpět

Správné navržení střešního pláště pro falcovanou krytinu

Správné typové navržení a dimenze jednotlivých komponentů střešní skladby je základním předpokladem fungující střechy a je běžné, že se pravidla pro výběr vrstev liší dle použité krytiny, nebo dalších parametrů budovy.

Publikováno: 29.07.2007
Rubrika:
Autor: (red)

Před úvahou nad koncepcí střešního pláště pod falcovanou krytinu Lindab je třeba vzít v úvahu užití budovy, prostředí, které bude v budově běžné, ale také prostředí a povětrnostní podmínky ve kterých se celá budova nachází. V dobách minulých byl rozdíl teplot řešen půdním prostorem, kde byl vždy dostatečný prostor pro pozvolné vyrovnání teplot a nehrozil tak vznik kondenzované vody a následné škody, kterou tento jev může napáchat. Požadavkem současnosti jsou však zateplené, obytné půdní prostory. Proto je nutné zabezpečit „střet“ teplot v rozmezí skladby, tedy cca. 50-70cm. Naštěstí existují moderní materiály, které nám tento složitý úkol ulehčují. Návrh, popř. modifikaci skladby je doporučeno nezanedbávat ani v případě rekonstrukcí, kdy se často mění pouze krytina avšak nevyhovující materiály se ve skladbě nadále ponechávají.

Vodní páry
Vznik vodních par je vlastní téměř všem prostorám budovy, kde probíhá vytápění, pohyb osob, nebo další provoz. Zvýšený výskyt par pak provází zejména mokré výrobní procesy, bazény, koupelny, kuchyně, atd. Využití budovy je tak základní vstupní informací pro návrh dimenzí střešní skladby. Vodní páry obsažené v teplém vzduchu stoupají vzhůru do podkroví budovy, kde prostupují do střešního pláště. Zde pak hrozí jejich vysrážení do kapalné formy. Množství a četnost výskytu kondenzátu je dána rozdílem teplot a tlaků, které se střetávají v daném prostoru. Často se proto tvoří v zimních obdobích, ráno nebo večer, kdy tomu vnější podmínky nasvědčují. Vlastností kondenzačního jevu je také to, že je zpravidla časově omezený a netrvá příliš dlouho, při správné skladbě je tak čas, aby byl kondenzát ze střechy odveden nebo odvětrán.

Teplo
Teplotní výměna může být chápána ze dvou úhlů pohledu a zároveň směrů působení. Při špatném zaizolování střechy se projeví jednak nežádoucím prostupem tepla ke krytině, ale také prostupem chladu do místností v podkroví. Zatímco druhý případ bude zajímat majitele budovy a bude ovlivňovat náklady na vytápění, v prvním případě je ohroženo samotné fungování střechy a zvýšené riziko tvorby kondenzátu. Zásadou je proto maximálně omezit přístup tepla do prostoru pod krytinou. V opačném případě hrozí nebezpečí ohřátí spodní strany plechové krytiny a následné odtání tenké vrstvy ležícího sněhu. Vzniklá voda pak stéká po sklonu střechy a namrzá na okapové hraně budovy, kde střecha již není zahřívána zespoda. Proti takovému jevu lze bojovat navržením a správnou pokládkou vhodné tepelné izolace. Rovněž odvětrání prostoru nad izolací je velmi důležité.

Srážková voda, prachový sníh
Všeobecně známým rizikem je tzv. vnější voda. Tím je míněna např. srážková voda zatékající netěsnostmi v krytině nebo nafoukaný prachový sníh, který ve skladbě odtává a smáčí jednotlivé části střechy, popř. zatéká do místností. V tomto ohledu nás zajímá především kvalita provedení střešní krytiny a detailů zajišťující cirkulaci vzduchu – zde je riziko zafouknutí vody a sněhu značné. Střechu je třeba odvětrat dostatečně, ale zároveň bezpečně. Omezený průnik vnější vody pod krytinu není vyloučen a je s ním počítáno při použití různých druhů (zejména difuzních) fólií. Pokud použití folie podceníme, ocitne se nám voda většinou v tepelné izolaci, což je stav velmi krizový.

Jednotlivé části typizované skladby Lindab (směrem od interiéru):

  1. Parotěsná zábrana – první funkční vrstva kladená často na spodní plochu krokví (v závislosti na uložení a tloušťce izolace). Úlohou parotěsné zábrany je omezit vstup vodních par do souvrství střechy. Tyto páry by pak měly být odvětrány v rámci běžné výměny vzduchu v budově (větrání okny, ventilace budovy, atd.). Výrobci těchto fólií zpravidla dodávají dostatečné informace pro jejich pokládku a fungování. Důležitou zásadou je utěsnění parotěsné zábrany na okrajích, u štítů apod. Pokud se tak nestane, budou teplem tlačené páry stoupat k fólii, kde se zpomalí a přirozeně si najdou zmíněnou netěsnost, kterou budou pronikat ve velkém objemu do prostoru pod krytinou. Zde se rovněž ve větším objemu vysráží do podoby vody a zatečou zpět do místnosti. Paradoxně tak může parozábrana střeše uškodit, protože způsobí masivní kondenzaci pouze v jednom místě. Proto musí být použita v souladu s doporučeními výrobce.
  2. Tepelná izolace – dnešním trendem je navrhovat stále větší tloušťky izolací, pro dosažení maximální ekonomické výhodnosti stavby. I z hlediska fungování střechy s falcovanou krytinou je její větší tloušťka kladem. Omezení přístupu tepla do vyšších vrstev střechy je nesmírně důležité. Rovněž ochrana izolace je důležitá a z prostoru podstřeší jí zajišťuje difuzní fólie.
  3. Difuzní fólie – dnes již standardní součást střechy. Fólie se schopností propustit vodní páry ze spodních vrstev a zároveň zabraňující zpětnému zatečení případného kondenzátu. I v tomto případě je nutné zvolit vhodný typ s dostatečným prostupem par. Současným standardem je prostup 1.000 g/m2 za 24h. Důrazné varování platí před použitím starších typů igelitových fólií s malým prostupem vodních par. Výsledkem může být kondenzát na spodní straně fólie přivrácené k izolaci. U moderních fólií stéká kondenzát po vrchní straně fólie mimo budovu. Dalším rozlišením může být schopnost fólie být zespodu v plošném kontaktu s izolací. I na tento fakt je nutné se informovat.
  4. Větraná mezera – Aby byla funkce difuzní fólie podpořena a střecha fungovala jako tzv. „Studená střecha“ je bezpodmínečně nutné zajistit pod samotnou krytinou cirkulaci vzduchu. U falcované plechové krytiny je to zejména důležité, protože možnost pasivního prostupu par, například přes spáry krytiny, je nulová. Tloušťka větrané mezery je proměnlivá, neměla by však klesnout pod 4cm. Při návrhu větrané mezery se přihlíží ke sklonu střechy a možným rozdílům teplot vně a uvnitř budovy. U nižších sklonů musí být mezera vyšší, cca 8-15 cm. Rovněž u dlouhých střech ve směru od okapu k hřebenu se musí mezera poměrně zvětšovat. Větraná vrstva musí být vždy napojena na nasávací a odtahové štěrbiny. Ty bývají umístěny zpravidla do prostoru pod okapem a v hřebeni. Jsou chráněny ochrannou síťkou, která chrání štěrbinu před zalétávání nečistot, hmyzu a ptáků. Současně však snižuje průřez dle její hustoty a je proto potřeba počítat s větší mezerou. Je výhodné dimenzovat hřebenové větrání cca o 10% menšího průřezu tak, aby bylo podpořeno přirozené proudění vzduchu střechou.
  5. Plnoplošný záklop, bednění – nad větraný prostor vymezený kontralatí příslušné výšky je kladen záklop prken, nebo jiných novodobých materiálů. Tradiční dřevěné prkna nebo fošny mají výhodu přirozené absorpce vody a její uvolňování v závislosti na klimatickém stavu v konstrukci. Z tohoto faktu naopak nemůžeme těžit v případě různých impregnovaných překližek a dřevotřísek, které nasákavé nejsou. U dřevěných prken se tak můžeme spolehnout na to, že v případě krátkodobého navlhnutí prken je vysoká šance na vyschnutí dřeva bez ztráty jeho kvality. Nevýhodou dřevěných prken je naproti tomu jejich tvar a nedostatečná rovinatost. U nekvalitního nebo mokrého dřeva může dojít ke kroucení, odhalování hran a jejich následné orýsování do povrchu plechové krytiny. Mokré dřevo použité při pokládce krytiny může také obecně předznamenávat potíže se zabudovanou vlhkostí konstrukce. Minimální tloušťka bednění musí být 24 mm. Vlhkost dřeva pak max. 30%. Pro omezení vlivu kroucení a boulení prken je vhodné ponechat mezi prkny mezeru cca 3 mm.
  6. Separační vrstva, hydroizolace – vrstva ložená mezi krytinu a podklad může být prostá nepískovaná lepenka. Stavební dřevo bývá obvykle ošetřováno proti škůdcům chemickými roztoky, které působí negativně na materiál plechových krytin. Také z toho důvodu se tato vrstva doporučuje. Lepenka vyrovná menší nerovnosti (dle použitého typu) a připraví podklad pro kladení krytiny. Existují také speciální nopové fólie určené pod falcované krytiny. Jejich použití je rovněž možné, nikoliv však nezbytné.
  7. Krytina Lindab Seamline – Finální vrstvou je samotná krytina z ocelového zinkovaného plechu, opatřeného zesílenou povrchovou úpravou HB Polyester. Dvouvrstvý povlak polyesteru obsahuje polyamidová zrna, která působí preventivně proti proražení nebo poškození laku při zpracování. Také samotný plechu je speciálně připraven pro tvarování, kterého je zapotřebí u falcovaných krytin. Jemnozrnná ocel s vysokou tažností při opracování nepruží a poddává se dokonale tvarování.

Ukázka realizací

Při rozvaze o koncepci střechy je na místě vzít v úvahu postupně každý element skladby a zvážit užitné vlastnosti a spolupůsobení s okolními materiály. Účel stavby je dalším kritériem ovlivňujícím rozhodnutí o použitých materiálech. Střecha je společným dílem výrobce, projektanta nebo architekta a klempíře, pokrývače, který pokládku provede. Tyto složky by měly vždy v součinnosti konzultovat možnosti a pravidla, která zde byla ve zkratce zmíněna. Jen tak je zajištěna dlouholetá funkčnost díla a spokojený uživatel.