Zpět

Půdní vestavby v památkově chráněných objektech

Předložený článek se zabývá obecně problematikou půdních vestaveb v objektech, které jsou kulturními památkami či se nacházejí v území s památkovou ochranou. Při každé realizaci půdní vestavby v těchto objektech je nutné postupovat individuálně. Je potřeba vždy zohlednit význam kulturní památky, její umístění v urbanistické struktuře města, její funkci, případnou možnost změny funkce a v neposlední řadě i její technický stav.
 

Publikováno: 29.07.2007
Rubrika:
Autor: (red)

Půdní vestavby jsou v současné době jednou z možností, jak za relativně příznivých finančních podmínek lze získat kvalitní a atraktivní bydlení. Jejich realizace však často přináší řadu úskalí, která mohou ve výsledku úsilí všech účastníků znehodnotit.. Týká se to zejména problémů s provedením tepelné izolace střešního pláště a v mnoha případech i ztužení podlahy půdní vestavby (zatížení podlahy s návrhem nového využití vzroste dvoj i vícenásobně). Dalším problémem, kterým se budu ve svém příspěvku zabývat, je působení půdních vestaveb v rámci střešních rovin měst, zejména pak historických jader. 
Centrální části měst jsou v mnohých případech součástí území s plošnou památkovou ochranou. Jedná se o území památkových rezervací, památkových zón a ochranných pásem. Tato území jsou chráněna z důvodu výskytu významných staveb, které jsou památkově chráněné a pro svou charakteristickou urbanistickou strukturu, která v sobě obsahuje tyto prvky:

  • půdorysné uspořádání sídla
  • parcelaci
  • hmotovou skladbu zástavby
  • dominanty
  • kompoziční vztahy prostorů.

Do výčtu neopakovatelných hodnot působení městského organismu patří bezesporu i panoramatické pohledy, které se divákovi či návštěvníkovi otevírají při prvním pohledu na město. V této souvislosti hraje mimořádnou roli typický charakter zástavby, použití oblastních materiálů a v neposlední řadě tvarové řešení střešních konstrukcí. Tyto prvky vytvářejí neopakovatelnou a nezaměnitelnou atmosféru každého města.

  
obr. 1, 2 – Brno, pohled na střešní rovinu zástavby v městské památkové rezervaci

Z výčtu výše uvedených prvků, které jsou v územích historických jader měst památkově chráněny, vyplývají i problémy, které nastávají při řešení jejich stavebních úprav, v tomto případě při zřizování půdních vestaveb. V mnoha případech dojde k tomu, že jakýkoliv druh osvětlení půdní vestavby trvale naruší obraz střešní krajiny.


obr. 3 – Moravská Ostrava, Smetanovo náměstí. Původní vzhled objektu z roku 1896. Objekt z důvodu zvýšení kapacity stavebně upraven (nadstavba 4.NP) v roce 1925.


obr. 4 – Moravská Ostrava, Smetanovo náměstí. Objekt po úpravách v roce 2003-střešní rovina je narušena řadou vikýřů.

Způsob prosvětlení podkrovních obytných či komerčních prostorů je nutno posuzovat vždy u každé stavby individuálně. Je nutné brát zřetel na okolní zástavbu, viditelnost nových okenních prvků z veřejných prostorů popřípadě i z vyhlídkových míst. Zřizování nových střešních oken, vikýřů či jiných novodobých prvků je obecně v území s památkovou ochranou nežádoucí. V poslední době se však tomuto problému nelze vyhnout. Požadavky, a to zejména na bydlení v půdních vestavbách, rostou. Je proto nutné najít způsob, který svým řešením nenaruší památkové hodnoty stavby a jejího bezprostředního okolí a rovněž vyhoví požadavkům budoucích uživatelů. 
Když se podíváme do historie, tak zjistíme, že v minulosti střecha sloužila jednak jako ochrana před povětrnostními vlivy a jednak spolu s fasádou vytvářela zdroj působivosti architektury. Prostor půd byl ve většině případů používán pro sušení prádla, pro skladovací účely a u vesnických domků pro sušení ovoce. V případě , že v podkroví byla provedena vestavba obytných nebo provozních prostor, byl vždy způsob jejich prosvětlení navržen tak, aby byl v harmonickém souladu s celkovým řešením stavby. Střechy se často podstatně podílely na celkové estetické hodnotě objektů a typická řešení střech pak v souvislé zástavbě vytvářela tzv. „genium loci“ celých měst.

V současné době jsou pro prosvětlení půdních vestaveb ve městech nejčastěji používány tyto možnosti:

  1. vikýře
  2. střešní okna
  3. provedení prosvětlení formou zapuštěných teras do střešní roviny (používáno ojediněle pro technickou a finanční náročnost).

Vždy je samozřejmě nutné brát zřetel rovněž na konstrukci krovu, v mnohých případech lze jejich vhodnou úpravou (nebo výměnou typu konstrukce) docílit příznivého výsledku při realizaci půdní vestavby.

  1. Použití vikýřů je vhodné doporučit tam, kde se již v historii vyskytovaly, případně kde jsou na základě provedených průzkumů ve stavebních archivech zdokumentovány již v projektech a tam, kde jsou pro prosvětlení půd typickými prvky.


obr. 5 – Moravská Ostrava, ul. Dvořákova, objekt na území městské památkové zóny – původní velikost vikýřů pro větrání a prosvětlení půdy


obr. 6 – Moravská Ostrava, ul. Dvořákova, území městské památkové zóny. Pro osvětlení navrhovaných kanceláří bylo využito tvarové řešení původních vikýřů. Velikost původních vikýřů byla zvětšena úměrně velikosti nových komerčních prostorů.

  
obr. 7, 8 – Moravská Ostrava, ul. Mlýnská – prosvětlení půdní vestavby bylo navrženo podle archivních materiálů. Při výstavbě městského domu ve 30. letech 20. století nebyly vikýře realizovány, zachovaná dokumentace byla využita až při půdní vestavbě navržené na přelomu 20. a 21. století.

  
obr. 9, 10 – Praha-Malá Strana – prosvětlení půdní vestavby prostřednictvím vikýřů. Zvolené drobné měřítko koresponduje s okolními střešními rovinami

2. Nejjednodušším řešením je použití střešních oken. I v tomto případě však záleží na jejich velikosti, umístění a celkovém technickém řešení. Jedná se zejména o hloubku jejich zapuštění do střešní konstrukce, materiálové řešení a barvu střešního okna i oplechování.


obr. 11 – Moravská Ostrava, nároží ulic Přívozská a Na Hradbách, kulturní památka. Prosvětlení půdní vestavby bylo vzhledem k množství střešních prvků navrženo a provedeno střešními okny.

Bohužel v praxi dochází často k tomu, že zamýšlená půdní vestavba svým technickým řešením zcela naruší střešní rovinu daného objektu. Ve snaze co nejvíce využít plochu půdy a navrhnout ideální osvětlení, dochází ke značnému předimenzování velikosti „vikýřů“ a jejich počtu. Vikýře tak postupně ztrácejí na svém významu, střešní rovina ustupuje a na fasádě je vytvořen dojem dalšího podlaží.


obr. 12 – Moravská Ostrava, ul. Na Hradbách – navržené řešení prosvětlení vytvořilo dojem nadstavby dalšího podlaží.

Zcela jinak je nutné se chovat při realizaci půdní vestavby v objektech, které jsou prohlášeny za nemovité kulturní památky ( dle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění). U těchto objektů je nutné velmi pečlivě zvážit památkové hodnoty a celkový význam objektu – jeho historii, ojedinělost a vyjímečnost architektury, včetně způsobu zastřešení. V mnohých případech jsou konstrukce krovu natolik významné, a to jak zachováním původního materiálu, tak způsobem řešení, že realizace půdní vestavby je z hlediska zachování památkových hodnot nepřípustná. Svou roli zde hraje autenticita památky a nutnost zachování kulturního dědictví pro další generace.

  
obr. 13, 14 – Pivoň u Domažlic, augustiniánský klášter – ukázka barokního krovu hospodářského křídla, stav rok 2002. Konstrukce je v současné době opravena, původní prvky jsou v max. míře zachovány,půda nebude využívána.


obr. 15 – Pivoň, střecha hospodářského křídla kláštera po rekonstrukci

Literatura:
[1] Péče o střechy historických budov, Praha 1997, Státní ústav památkové péče
[2] Kuča,K., Kučová, V. (2000) Principy památkového urbanismu,vydal Státní ústav památkové péče
[3] Výkresová dokumentace-Archiv města Ostravy
[4] www.strechy-plus.cz a www.aurelius.cz/foto_2004.html

Tento článek byl publikován ve sborníku Konference střešní nástavby a vestavby 2007.